Firmy jsou z jistého úhlu pohledu zajímavou věcí. Sice se staly v našich životech věcí naprosto přirozenou a dalo by se říci normální, ale není to až tak samozřejmé. A myslím, že si to mnozí z nás i uvědomují. Přece jen, přiznejte se, kdo z vás někdy nepřemýšlel nad tím, že by si vlastní firmu založil, že by si vydělával na sebe sám tak, jak by se to jemu líbilo a zamlouvalo. Přiznejte si, že je to krásná věc, moci se živit nějakým snem. A také si teď přiznejte, že jste se o to možná alespoň maličko pokoušeli. Že jste si k tomu dohledávali různé informace, že jste se snažili něco podrobnějšího zjistit a dopídit se všech možných rad, jak si úspěšnou firmu založit. A došli jste k závěru, že to nebude až taková sranda. Že to nejspíš není jen to vydělávání peněz a užívání si, že ne všichni se okamžitě pohrnou do našich otevřených dveří, aby si něco koupili. A je to tak.
Asi jedna z nejdůležitějších informací, kterou vám mohu poskytnout, je, že osmdesát pět procent vzniklých firem zkrachuje do pěti let. To je dosti odrazující údaj a zároveň je zajímavé, že se i ty neúspěšné udrží přece jen po takovou dobu. Ale když se nad tím zamyslíte, dává to smysl. Ty úplně nejhorší nebo spíše nejneschopnější firmy skončí do několika měsíců. Po chvíli si jejich tvůrci uvědomí, že když vydělali pár kaček, které jim sotva stačí na poplacení nájmů a podobně, nemá smysl se zde pachtit od rána do večera, že je výhodnější se nechat zaměstnat u úspěšnějšího kolegy a dělat hezky a poslušně normální práci.
Ty další, kteří to tak snadno nevzdají a vydrží, se po chvíli přece jen trochu uchytí a začnou si libovat, nadchnou se ještě víc a nacpou do svých nově vzniklých obchůdků veškeré své finance. 
A není zpočátku radno říkat, že je to dobře, že stačí dostatek elánu a nadšení. Ono se snadno může stát, že tak po roce, po dvou se něco zamotá, malý kapitálek nepostačí k překonání krize a už se to s vámi táhne, už plavete ve vodě, už je to tady a musíte vyhlásit bankrot a pak si hubujete, že jste si raději nebudovali kariéru v nějaké poklidné firmě, že jste se nevěnovali rodině a podobně, když toto stejně smysl nemělo.
